Pokročilé materiály pro ochranu archiválií před požárem

V březnu 2023 pravděpodobně díky elektrickému zkratu vyhořelo sedm vzácných historických budov ve slovenském městě Banská Štiavnica. Jednou ze zasažených budov byl také státní okresní archiv. Při požáru Knihovny vévodkyně Anny Amálie ve Výmaru z roku 2004 přibližně z 196 000 uložených knih 50 000 shořelo a 118 000 bylo poškozeno. Ale ani kulturní instituce v České republice nebyly před požáry ušetřeny (muzeum v Domažlicích, dřevěný kostel sv. Kateřiny Alexandrijské v Ostravě-Hrabové, zámek v Zahrádce, depozitáře na hradě Pernštejn, budova archeologického ústavu akademie věd v národním památníku Mikulčice na Hodonínsku). Podle Dotazníku pro zjištění rizik živelních pohrom a poškození archivních fondů uložených ve státních archivech České republiky bylo zjištěno, že elektronickou požární signalizací je chráněno přibližně 53 % budov státních archivů a stabilním hasícími systémy pouze 5 % objektů. Z těchto údajů vyplývá, že 95 % z 800 000 běžných metrů národního archivního dědictví uloženého ve státních archivech ČR není před požárem dostatečně chráněno.

Novou možnost, jak preventivně chránit významné písemné památky před poškozením ohněm představuje úprava ochranných obalů (tzv. archivních krabic) aditivními retardéry hoření. Pokud se na lepenku, ze které se vyrábí ochranné obaly, již během výroby nanese vrstva šetrného, účinného a dlouhodobě efektivního retardéru hoření, podstatně se tím zvýšila úroveň požární ochrany bez nutnosti nákladných stavebních úprav objektu při instalaci neméně nákladných stabilních hasících systémů (SHS), prostorů pro řídící ústřednu nebo skladování hasícího média, včetně jejich pravidelného servisu.

Samotnému projektu Pokročilé materiály pro ochranu archiválií před požárem předcházel několikaletý výzkumu Ústavu chemické technologie restaurování památek Fakulty chemické technologie VŠCHT Praha ve spolupráci s Technickým ústavem požární ochrany v Praze (TÚPO). Tyto laboratorní výzkumy a experimenty, ale také tzv. požární zkoušky ve středním měřítku provedené v TÚPO ukázaly, že lepenky archivních krabic pokryté aditivními retardéry na bázi bentonitu a slídy vykazovaly vynikající odolnost protipožáru, zabránili rozvoji požáru a uchránili uložené archivní dokumenty před jejich nezvratnou termickou destrukcí.

Cílů v navrženém projektu bylo několik:

• optimalizace složení aditivního retardéru,
• výběr a ověření vhodné nanášecí nebo tiskové techniky pro průmyslové nanášení retardéru na lepenku,
• studium vlivu vrstvy naneseného retardéru na fyzikálně-chemické vlastnosti lepenky archivní krabice a uložené archiválie na papírovém nosiči,
• laboratorní a poloprovozní ověření protipožární účinnosti navrženého retardéru,
• optimalizace potisku archivních lepenek retardéry hoření v průmyslovém měřítku.

Řešitelský tým byl složen z pracovníků dvou univerzit (Vysoká škola chemicko-technologická v Praze a Vysoké učení technické v Brně), rezortního výzkumného ústavu ministerstva vnitra (Technický ústav požární ochrany Praha) a výrobce archivních lepenek (EMBA s.r.o., Paseky nad Jizerou). Úkolem VŠCHT byla optimalizace složení retardéru, sledování jeho účinku v laboratorních podmínkách a studium jeho vlivu na fyzikálně-chemické vlastnosti lepenek a uložené archiválie. TÚPO stanovoval základní požární charakteristiky při laboratorních testech a ověřoval protipožární účinnost. VUT Brno řešilo výběr a ověření vhodné techniky pro nanášení retardérů na lepenky, přičemž jako nejvhodnější nanášecí technikou se ukázal sítotisk. Společnost EMBA s.r.o. jako výrobce a dodavatel archivních lepenek ve svém provoze prakticky ověřil navržený způsob nanášení retardérů sítotiskem na archivní lepenky a průběžně poskytoval nezbytný materiál (lepenky, resp. archivní krabice) pro experimenty. Trvání projektu bylo naplánováno na tři roky, a to od roku 2024 do roku 2026.